V posteli s Che Guevarou a na záchodě s Fidelem Castrem

Kuba je země plná atrakcí a téměř neomezených možností. Můžete se například ubytovat v hotelu, ve kterém přenocoval v roce 1961 nesmrtelný miláček národa Che Guevara a vyspat se přímo v jeho posteli. Na interiér hotelu od té doby nikdo nesáhnul, jenom povlečení bylo naštěstí vyměněné.
Dále je  možno vystoupat v pohoří Sierra Maestra na tajné místo, odkud Fidel Castro v roce 1953 řídil revoluci. Dřevěné domky ukryté v husté džungli jsou původní, pokryté mechem z padesátých let. Největším trhákem je Fidelův dům s výklopnými stěnami, únikovým poklopem v podlaze a schodištěm vedoucím do neobydlené místnosti, sloužícím ke zmatení nepřítele. Nejděsivěji asi působí primitivní dřevěná nemocnice, poukazující na brutalitu guerillové války.

image

image

image

image

Na bambusáku po Kubě

Vycestovat na Kubu bych doporučil všem voličům komunistů a socialistů. Revolucionáři tady odvedli pořádný kus práce.
Pizzu na ulici si v přepočtu dáte za deset korun, ostříhat se necháte za pět a láhev luxusního kubánského rumu tady koupíte za padesát korun. Slečna na ulici vám položí chutný dortík za tři koruny přímo do ruky, kterou si potom olížete. Je to ekologické, žádný zbytečný odpad.
O další materiální statky se starat nemusíte, nejsou pro běžné občany k mání. Zbyde vám tak více času na to podstatné…

image

image

image

Výbava – cestování na lehko

Každá věc, kterou máte navíc, vám většinou akorát znepříjemňuje život. Musíte se o ni starat a pak zbývá méně času zabývat se podstatným.
Můj bágl vážil asi dva a půl kilogramu. Přesto jsem ho při jízdě na koloběžce cítil. Bohužel, až na závěr cesty jsem zjistil, že se dá krásně pověsit na řídítka…:-).

Výbava a jak fungovala ?

1. Koloběžka Kostka Rebel Fold
Jediná možná volba pro tento typ cesty. Nejlehčí skládací koloběžka na světě.  I s pumpičkou a lepením 6 kg. Po asfaltu frčela jak blázen a i kamenité cesty zvládla. Defekt za celou dobu žádný, akorát  odřené břicho.

2. Fotoaparát Olympus Stylus TG-2
Poprvé v životě jsem mohl fotit za každých podmínek. Zpocený, v prachu, ve vodě i za jízdy. A pak díky dobré světelnosti objektivu i za deště a šera. Nemusel jsem se bát, že se foťáku něco stane. To dává velkou volnost tvorbě.

3. Bágl Lowe Alpine Lightflite 25
Běžecký batoh vážící 400g. Měkká záda jsem vyztužil slabým kartónem a pak seděl na jedničku.  Dvě bederní kapsy  sloužily jako peněženka a pouzdro na foťák, který byl neustále při ruce.

Z další výbavy mohu doporučit Silk sack namísto spacáku, 220 g vážící goretexovou bundu Road Runner od HighPointu, síťované boty Merrell a merino wool trička. Celý blog je napsán a dán online přes Samsung Note II. Vše sloužilo výborně.

image

image

Konečná stanice – džungle Manila

Podtrženo a sečteno, Rebelka má po Filipínách najeto 722 km a právě se registruje k odletu zpátky do Evropy.
Poslední kilometry najela v džungli lidí, aut, jeepneyů, motorek, tricyklů a autobusů.   Doprava často stojí, nebo se pohybuje malou rychlostí, ale i tak je to docela slušný adrenalin.
První den v Manile a 18km,  to majitel ještě dává. Pak zkouší pohyb metrem, je to  předek na zadek a zadek na předek, odhadem 12 lidí na metr čtvereční. Ženy mají oddělený vagón, takže opravdu není o co stát.
Druhý a poslední den cesty už tráví zbaběle v klimatizovaném  obchodním centru a na letiště ho veze taxík.
Byla to super cesta…

Seznamovací nástroj

Koloběžka na Filipínách pomyslně otevírá dveře. Všem se líbí a když projíždíte kolem, hodně lidí jen tak poznamená: “Pěknej skútr”,  “to je roztomilý”, popřípadě vás pozdraví.  Když se zastavíte a koloběžku půjčíte, je z toho velká radost.
Dospělí se často stydí projet, ale dětem, kterých je všude spousta, to hloupé nepřipadá a klidně jezdí sem a tam.
Díky Rebelce se s vámi vyfotí i nejkrásnější dívka ve vesnici a ještě vám pošle svoje telefonní číslo.
Jenže kolečka potřebují jet dál a loď odpoledne odplouvá, takže máte smůlu, na rande až někdy příště.

image

Jak to jede?

Rebelka má na Filipínách najeto něco přes pětset kilometrů. Jak se jí to líbí?
Ideální jsou menší ostrovy. Jako třeba  ostrůvek šamanů Siquijor, kde je motorová doprava velice klidná až žádná a silnice krásná, hladká, asfaltová.
       Posledních deset let se místní vláda snaží a z prašných cest jsou jako mávnutím proutku asfaltové. I třeba do horské vesničky, kde žijí z našeho pohledu téměř divoši v chýších ze dřeva. (I když někdy vybavených LCD televizorem a hlučným karaoke videem).
To se to potom jede  dolů z kopce. Silnice se krásně kroutí, obloha splývá s oceánem a vše je navíc doprovázeno hudbou cvrdlikající divočiny.
Na velkých ostrovech a rušných tepnách je lepší Rebelce skromně sklopit řídítka a stopnout si projíždějící náklaďák,  autobus, nebo dokonce motorku. Je to tak bezpečnější, jak pro ni, tak pro mne.
Příjemná ujetá denní vzdálenost je od dvaceti do padesáti kilometrů,  v závislosti na kvalitě povrchu. Rychlost jízdy se pohybuje mezi 5 km/h do prudkého kopce a 45 km/h dolů, z kopce. Po rovině se dá udržet 15 km/h. Průměr je potom i s různým popojížděním kolem 13 km/h. Rebelka je takto asi spokojená, zatím ani jednou nezaprotestovala.

image

image

Život po zásahu Yolandou

Koncert motorových pil dva měsíce po útoku tajfunu Yolanda neustal a bude ještě pár měsíců trvat. Lidé sice mají co jíst, ale pořád bydlí ve stanech poskytnutých  nevládními organizacemi.
Projíždím mezi vesničkami  ostrůvku Bantayan, tropického ráje s bílými písečnými plážemi a příjemně ospalou ostrovní  atmosférou.
  Vesničané, kteří obvykle sedí u svých obydlí, mají nyní na pilno.
Pracuje se kolektivně, vždy na jednom domě,  nebo na veřejném prostranství mezi palmami. Cesty jsou průjezdné, ale hodně dřevěných domků je srovnaných se zemí, nebo nenávratně poničených. Chybí materiál a peníze. Za na místní poměry dobrou práci, například v restauraci, nebo ve směnárně, je plat okolo 3 USD za den.
Trošku se stydím, že jejich měsíční plat jsem schopný tady za jídlo a ubytování roztočit za jediný den. Na druhou stranu jsem tady zatím nepotkal nikoho, kdo by mi připadal nešťastný, nebo trpící depresí. Vysvětluji si to jejich stylem života v komunitě,  nebo prostě tím, že jsem neproniknul až tak hluboko do jejich duší.
Vesničané jsou vděční za jakoukoliv pozornost, které se jim dostane. Koloběžku jsem dneska půjčil asi stokrát…
image

image