Být budhistickým mnichem v Laosu není vůbec špatné. Ubytování máte zajištěno v celkem komfortních jizbách přímo v areálu chrámu a jídla je víc než dost z milodarů. Vaší hlavní povinností je třikrát denně modlení. A potom pokud se oprýská zeď chrámu, tak ji občas musíte natřít. Přijímá se bez přijímaček a pokud jste Laosan, tak si můžete takto vyzkoušet žít na dobu od pár týdnů až po doživotí. Akorát pozor, žijete v celibátu, takže si nesmíte vyzkoušet moji Twenteee …

Well I had the red-white beauty rented from Mr. Fuark (Vientiane) for ten days. It brought me easily and more ecologically (imagine the number of steaks one would have to eat to cover over 2000 km on a kickbike) to off the beaten track territories in nothern Laos. The ride was an absolute joy. Never ending  series of sharp curves up and down, almost empty roads and scenic vistas. Honda goes amazingly great on whatever surface and you get everywhere fast.

But those smiles which you receive when you approach on something so funny here like a kickbike are maybe more unforgettable. So I am kicking the road again … with pleasure 🙂

The roads are dirt sometimes … I am sorry my Twenteee …

Well Hill 20 Fold is the winner … It has been nice until now … 200 km mainly city ride and 600 km on a famous train No. 25 from Bangkok to Laos border (unfoldable bikes are not alowed on board).

Yes and even school girls want to exchange it for their electric bike :-).

 

Which one goes to Laos ? The extremely light (5.8kg) Kostka Rebel Fold or brand new folding sport machine Hill 20 Fold ?

Do Laosu po nelítostném souboji jede nová koloběžka Kostka Twenty Fold … zatleskejte jí prosím … 🙂

 

Will the new folding footbike  Hill 20 by Kostka survive rough mountain roads in Indochina ?

25 days and 900 km of adventure with the gray-red lady.

---

Nová koloběžka od Kostky jede do Indočíny

Vydrží skládací novinka Hill 20 od Kostky náročnou cestu po Indočínských horách ?

25 dní a 900 km dobrodružství s šedo-červenou slečnou.

 

 

 

Z tohoto ostrovu se díváte přímo na Ameriku. Jeho východní pláž Puraran a slavná Majestic vawe patří mezi nejlepší místa na světě pro surfování. Vlny tady mají k pořádnému rozběhnutí celý Pacific. Avšak, kdo by tu čekal nějaký velký turistický průmysl, je na omylu. Na pláži se nacházejí dva malé “resortíky” s několika bambusovými chatkami, do kterých neustále fouká a občas i prší.
Sympatická majitelka mi nalévá výbornou kávu a říká, že jí to takhle stačí, že tu nechce mít turisty, ale cestovatele a surfaře. Před deseti lety, než se i sem dostala televize a internet, bylo prý ještě lépe. Fungoval tady směnný obchod, třeba ryba za rýži a lidi se tolik nehnali za penězi.
I já jsem se přijel vykoupat a zkusit si poprvé v životě stát na vlně, což je prý úžasný pocit propojení člověka s přírodou. Namísto toho jsem se dva dni koupal v dešti, který nepřestal ani na deset minut. Není propojení jako propojení. Příště to chce asi přijet o dva měsíce později.

Je to tak, na Filipínách mají i živou sopku. Mt. Mayon, v překladu hora Krásy, vystupuje od moře do výšky 2458 m. Sopka měla od roku 1900 až do současnosti celkem patnáctkrát erupci. Ta poslední v roce 1993 pohřbila kromě místních i tým amerických vulkanologů při výzkumu.
Když šlapete strmou, ale novou silnicí do základního tábora k hotelu SkyLine ve výšce 810 m, vidíte na  vrcholku hory neustále obláček kouře. Sopka opravdu nespí a jenom čeká, až zase dostane chuť chrlit lávu.
Na skládací kolo Tern Link D8 jsem si už tak zvykl, že s ním zacházím téměř jako s horským. Akorát při sjezdech je potřeba jet pomalu a dávat pozor na hrboly. V dešti a bahně potom na neúčinné brzdy. K dnešnímu dni má najeto 700 km a to i “trošku” horším terénem.
Konečně nahoře, hotel SkyLine je už dvacet let nedokončený a tak na mne zbývá plesnivá chatka pod silnicí. Zato s krásným výhledem na Pacifik.

Čtyři hodinky plavby z Romblonu a jste na dalším ostrově, přezdívaném “Galapágy Pacifiku”. Ostrov byl při tvoření země v poslední době ledové oddělen od ostatních mas pevniny a vyvíjel se potom samostatně. Díky tomu na něm najdete velice rozmanitou škálu rostlinných a živočišných druhů. Většina ostrova je chráněna přírodní rezervací a to dokonce tak silně, že v roce 2011 díky  protestům místních obyvatel, bylo velké firmě zrušeno vylobované povolení k těžbě zinku.
Pokud máte dost času, můžete si s průvodcem dát třídenní trek na nejvyšší horu Mt. Guiting-Guiting (2058m).  Stačí se ale i vzdálit pár stovek metrů od okružní, povětšinou písčito – kamenité silnice a potkáte lidi jako z pohádky. Chlápek nesoucí na zádech hromadu dřeva nevěřícně kroutil hlavou, co to na zádech táhnu já. Udělal jsem mu tím evidentně radost. On mne taky, protože jsem pochopil, že táhnout  kolo na zádech je nesmysl, že mi ho tady v džungli nikdo neukradne. Praštil jsem s ním pod palmu a pokračoval dál k vodopádům pěkně na lehko.