Potkám na mostě takového malého usměvavého týpka, jak chytá udičkou navázanou na bambusovém prutu ryby.     Fotím dřevěné rybářské domky na kůlech a nějak se dáme do řeči. Po chvilce se mne ptá, jestli věřím v Boha. Filipíny jsou křesťanská země a tak, abych neurazil, odpovídám, že jenom malinko, ale spíš ne, alespoň ne v toho boha propagovaného církvemi.
Chlápek se usměje a odpoví, že já si klidně v Boha věřit můžu, že mám důvod. Že mne stvořil zdravého a bohatého. Ale on, že nevěří vůbec.  Že by ho byl stvořil chudého a ošklivého, proč ? Takového Boha  on že nemá. Zase se  pousměje,  popřeje mi štastnou cestu a spustí háček přes zábradlí, aby si ulovil oběd.