Potkám na mostě takového malého usměvavého týpka, jak chytá udičkou navázanou na bambusovém prutu ryby. Fotím dřevěné rybářské domky na kůlech a nějak se dáme do řeči. Po chvilce se mne ptá, jestli věřím v Boha. Filipíny jsou křesťanská země a tak, abych neurazil, odpovídám, že jenom malinko, ale spíš ne, alespoň ne v toho boha propagovaného církvemi.
Chlápek se usměje a odpoví, že já si klidně v Boha věřit můžu, že mám důvod. Že mne stvořil zdravého a bohatého. Ale on, že nevěří vůbec. Že by ho byl stvořil chudého a ošklivého, proč ? Takového Boha on že nemá. Zase se pousměje, popřeje mi štastnou cestu a spustí háček přes zábradlí, aby si ulovil oběd.
Cau Martine, uplne me brni nohy, jak by chtely nazout toulavy botky. Nasavej zazitky a uzivej, Bara